Záhada kolonie Roanoke

1. června 2015 v 16:57 |  Články
Záhada kolonie Roanoke


Amerika kdysi obývaná jen svými domorodci, zažila v 16. století kolonizaci. Jako první si vybrali angličtí osadníci ostrov Roanoke. Tento ostrov se nachází ve Virginii a roku 1587 zde založilo 123 anglických mužů, žen a dětí kolonii. O tři roky později přišla na řasu již zmíněná záhada - celá osada zmizela beze stopy. Co se stalo? Kam mohlo zmizet 123 lidí? Že by za zmizením stáli indiáni z vedlejší vesnice? Nebo někdo jiný? Někteří historikové se domnívají, že se stali obětí spiknutí, a kde jinde, než na anglickém dvoře. Za nitky této ohavnosti zde tahal jeden z nejmocnějších mužů své doby. Přijměte proto pozvání do Nového světa a do staré Anglie a společně nakoukněme pod pokličku této záhady.

Aby se mohli historikové dopátrat pravdy o zmizení této kolonie, soustředili se hlavně na zprávu anglického mořeplavce a umělce Johna Whitea. Ten byl guvernérem první anglické kolonie v Americe a tato kolonie byla založena právě na ostrově Roanoke. Kolonie se měla jmenovat Raleigh, což byl oblíbenec anglické královny Alžběty I. Celým jménem se jmenoval sir Walter Raleigh a byl to vlastně takový patron této expedice. Investoval do ní přibližně 50 000 liber a samozřejmě očekával, že na této kolonii jaksepatří zbohatne. Nechal vypravit 18 lodí a posádka těchto lodí měla najít v Americe to nejvhodnější místo pro osídlení. Lodě ale nevypluly, akce neuspěla a sir Raleigh byl z funkce sesazen. Místo Alžběty I. nastoupil Jakub I. Stuart a sira Raleigha nechal uvěznit a pak popravit.

Když dnes čtete zprávu Johna Whitea o kolonii, která byla a pak najednou nebyla, na první pohled to vypadá, že se prostě jedna expedice nevydařila tak jak měla. Když ale o této věci tak trochu něco víte a začtete se pozorněji, uvidíte, že tato tragická zpráva skrývá různá fakta o odporných intrikách, které nakonec znamenaly tragédii této osady. Hlavně pro Whitea to byla tragédie osobního rázu. On sám odplul do Anglie, ale na ostrově nechal svoji dceru s právě narozenou vnučkou. Na ostrov se mohl vrátit až po třech letech. Bylo to kvůli španělské invazi a tak se musely anglické lodě držet v přístavech. Když konečně po třech nekonečných letech White dorazil zpátky na ostrov Roanoke, už dopředu tušil, že přijíždí na opuštěné místo. I když ve skrytu duše doufal, že se se svojí rodinou šťastně shledá, moc dobře věděl, jak odtažitě a nepřátelsky se chovali místní domorodci. Týden před tím, než musel z ostrova odjet, byl totiž jeden z kolonistů zastřelen šípem. Jak se guvernér bál, našel osadu opuštěnou. Jediné, co po všech zbylo a co mohlo být alespoň nějakým vodítkem k vyřešení této tragédie, bylo jediné slovo vyryté na dřevěném kůlu - CROATOAN.

Ostrov Roanoke měl být první a stálou anglickou kolonií v Americe. Muži, ženy i děti ale z této kolonie zmizeli a už je nikdo nikdy nespatřil. Když náhle zmizí 123 lidí, ať už je to v jakékoliv době, záhada to prostě je. Historikové si myslí, že tito lidé byli jen bezmocnými šachovými figurkami na šachovém poli, kdy tahy vedly mocné síly z nejvyšších vrstev a tyto kolonisty obětovali jako nebohé figurky v partii spiknutí. Už od dob, kdy byla Amerika objevena, utkvěla hodně lidem v hlavě myšlenka na osídlení nové země. Hlavně v 16. století zaměstnávala tato myšlenka hodně obchodníků i dobrodruhů. Všichni viděli hlavně nerostné bohatství, které z nich učiní boháče. A také v té době velmi výnosné korzárství - Anglie pirátství povolovala. Ještě další klad tato osada měla - pokud by totiž osadníci našli ve vnitrozemí cestu až k Pacifiku, měli by obchodníci velmi důležitou bránu pro obchodování s Orientem.

A tak sir Raleigh vyprosil u Alžběty I. patent na 4 miliony hektarů půdy někde v Americe. Kde a jakou půdu si ale vybrat? Nakonec mu pomohl jeden cestovatel, který o ostrovu Roanoke řekl, že je nejen úrodný a plodný, ale také neuvěřitelně líbezný a úplně všeho má nadbytek, tudíž je tu vše bez jakékoli námahy. Laicky řečeno, pečení holubi tu sami létají do huby. A tak se sir Raleigh rozhodl, že tu založí kolonii. První pokus o osídlení tohoto ostrova se ale nepovedl. Po 10 měsících se kolonisté pohádali s místní vesnicí Sekotanů kvůli jednomu zmizelému stříbrnému kalichu. Protože spor nevyřešili ústně, vyřešili ho fyzicky. Zapálili domorodcům jejich jednu vesnici. Tím pádem se na ně domorodci vykašlali, přestali jim dodávat potraviny a kolonisté byli nuceni chytat a jíst kraby. Takže se otec kolonie sir Raleigh rozhodl, že přesune kolonii o 75 kilometrů dál od znepřátelené vesnice. Za nové místo si vybral přístav v zálivu Chesapeake. Na Roanoke nechal několik vojáků, aby ostrov alespoň trochu hlídali. Sekotané stále nenechávali civilisty nepokoji, takže ostrov byl pro bělochy stále nebezpečný. Raleigh si zvolil svého zástupce, nového guvernéra tohoto ostrova - Johna Whitea. Toho pověřil nelehkým úkolem - najít 150 nových osadníků a každému pak přidělit 250 hektarů půdy. Pro velký spěch vypluly přes oceán koncem dubna roku 1587 lodě s pouhými 115 zájemci. Nový guvernér White si vedl deník, do kterého vše zapisoval. Zápis o této plavbě už odhaluje spousty problémů. Podle Whitea stál za všemi zmatky a potížemi portugalský lodivod Simon Fernandez. Tento lodivod byl vynikající navigátor - jeho znalost východních břehů Ameriky byla až zarážející. Část pobřeží dokonce nesla jeho jméno. Protože byl Fernandez dříve pirát, odpovídala tomu i jeho povaha. Například se vůbec nepostaral o rychlou loď, která vezla zásoby pro novou kolonii - ta uvízla v mělčině u Portugalska. Další mínus bylo, že se mu nepodařilo naložit nezbytné zásoby vody a soli. Fernandez také nepospíchal, vše si důkladně přeměřoval a celkově mu bylo všechno jedno. Takže noví osadníci dorazili na ostrov v době, kdy už bylo na setí obilí pozdě a k tomu ještě jen s polovinou zásob.

Sir Raleigh vydal rozkaz, aby White na ostrově vystoupil jen s malou posádkou, našel zde vojáky, které tu zanechal a poradil se s nimi o stavu tohoto ostrova. Když White vyplul s několika muži na ostrov, Fernandez jim dal najevo, že pospíchá, takže se zde nebude zdržovat, a že ho žádný rozkaz Raleigha nezajímá. Všechny nové osadníky nechal vysadit na ostrově, skoro bez zásob a v neznámém prostředí. Pak odplul. Tak se posádka a osadníci rozhodli najít vojáky, kteří tu někde měli být. Ke své hrůze našli jen 15 bílých koster - pomsta Sekotanů za vypálenou vesnici. Osadníci měli ale štěstí v neštěstí. Během několika dnů dorazila rychlá loď se zásobami. Když se loď chystala k návratu do Anglie, vzala sebou ještě jednoho pasažéra. White se rozhodl dojet do Anglie a o všem tam povědět. Musel za každou cenu najít pomoc pro osadníky, kteří v moc dobré situaci nebyli.

Historikové se také začetli do lodního deníku onoho piráta Fernandeze. Kam tak pospíchal, když podle zápisu v jeho deníku se nečinně flákal 36 dní u amerického pobřeží. Vždyť i on do této výpravy investoval své peníze. Proč se tedy rozhodl pro okamžité odplutí a nechat osadníky na holičkách? Otázek je hodně, odpověď je jedna. A ta ležela na opačné straně Atlantiku - u dvora královny Alžběty I.

Že u dvora vždy vládly intriky, je holá skutečnost. Všichni šlechtici se drali nahoru, rvát se o přízeň a dobré postavení byl jejich každodenní chléb. A mezi všemi vynikal sir Walter Raleigh. Byl nejenom dobře vychovaný, měl vybrané způsoby a chování, výtečný šatník, ale také byl oblíbencem královny. Jeden vlámský návštěvník ho nazval ,,miláčkem anglické Kleopatry." V zahraničních záležitostech strčil díky svým způsobům do kapsy i sira Francise Walsinghama, který měl právě zahraniční záležitosti na starosti. Ten byl po celém dvoře známý svojí lstivostí a jeden tehdejší autor o něm dokonce napsal: ,,Ten dokáže shodit jakoukoli věc tím, že ji převezme a posune tak, že musí spadnout." Královna ale do popředí vyzvedávala sira Raleigha, čímž z něj učinila dobrý terč útoků nejenom Walsinghama, ale i jiných snaživců. Nikdo ale neměl tolik prostředků a možností zničit Raleigha jako právě Walsingham. Moc dobře znal Raleighovo nejzranitelnější místo - sen o založení kolonie na Roanoke. Pokud by se tento plán nepovedl, znamenalo by to Raleighův konec. A to bylo přece v plánu. Mezi tuto dvojici nenápadně zapadl i Fernandez. Tento pirát měl původně skončit na šibenici, ale Walsingham ho zachránil. Podepsal list o jeho propuštění a Fernandez se mu na oplátku upsal svojí věrností. Sabotovat kolonii na Roanoke a tím zničit sira Raleigha bylo pro Fernandeze to nejmenší. A tak osadníky vyložil a nechal je svému osudu. Fernandez sabotoval u amerických břehů, Walsingham v Anglii. Když se totiž White vrátil zpět do Anglie, aby zajistil osadníkům pomoc, Walsingham vydal přímý rozkaz, a žádná loď nesměla k ostrovu Roanoke vyplout. Je jasné, že vše svedl na Španěly. Když bylo pak za 3 roky Raleighovi povoleno vrátit se na ostrov, byl Walsingham už 3 měsíce mrtvý. Ale to byli už i osadníci. White už nikdy svoji rodinu nenašel. A ani své kolonisty. White se pak vrátil zpět do Anglie a v roce 1604 zemřel v Irsku.

Během několika let bylo vysláno na ostrov Roanoke pět záchranných misí. Všechny byly bohužel neúspěšné. Možná i z toho důvodu, že přesně nevěděly, kde mají hledat. A siru Raleighovi docházely peníze. O vzkazu, který vyryli osadníci do stromu, se nikdy nedozvěděl. O tom věděl pouze White, který si toto jméno zaznamenal do svého deníku. A tak možná i proto hledaly záchranné čety na ostrově, v zálivu, v moři. Nikoho nenapadlo podívat se na ostrov Croatoan, který ležel 75 kilometrů jižně od Roanoke. A proč také? Vždyť nikdo o vyrytém jménu nevěděl. Raleigh musel stůj co stůj založit do 7 let novou stálou kolonii, aby nepřišel o nárok na vlastnictví půdy. Nyní už nebyl oblíbencem, ale upadl v nemilost a toho se okamžitě chopili Walsinghamovi staří spojenci a zaměřili se na jeho majetek. Když Alžběta I. zemřela a na její místo nastoupil Jakub I., přesvědčili ho o Raleighově nespolehlivosti a Raleigh byl roku 1606 postaven před soud a uvězněn v Toweru. A právo na jeho půdu získali právě tito staří spojenci Walsinghama.

V roce 1608 řekl náčelník kmene Powhatanů novým osadníků v Jamestownu ve Virginii, že všichni, kdo zůstali na Roanoke, byli zabiti. Možná to byla pravda, možná také ne. Možná osadníci z Roanoke splynuli s nějakým místním indiánským kmenem. V roce 1701 totiž jeden Angličan jménem John Lawson popsal dost zajímavou skupinku ,,světlých" indiánů, které potkal na ostrově Croatoan. Zjistil, že tak trochu ovládají jeho řeč a také to, že podle jejich slov byly jejich předkové běloši. A tak možnost, že první osadníci ostrova přežili, je nasnadě. Dnes už se ale pravdu nedozvíme. Tato záhada s vyrytým slovem Croatoan zůstane nerozluštěna.

zdroj:
http://www.gamepark.cz/zahada_kolonie_roanoke_350795.htm
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.